(bob) Pět měsíců jsme se protloukali Afrikou autobusy, taxi-broussy (buš-taxi) a podobnými kusy, než jsme se vyzevlili k rozhodnutí, že takto již ne. Myšlenka pořídit si motocykl mne poprvé oslovila v Nigérii a možná jsem ji měl uchopit za pačesy, neboť ceny motorek jsou v porovnání s kamerunskými takřka poloviční. Což mi připomíná, že Kamerun vybírá „decentní“ clo ve výši sta procent. Odhodlání se zhmotnilo v zánovní čínskou motorku Sanili (jedna z mnoha značek kopírující Hondu) o kubatuře 125ccm. Prodavač vám sice bude tvrdit, že je to 150ka, ale není. Pro představu : čínské motorky se dovážejí rozložené a prodávající je skládá prakticky na počkání. Moc nás nepřekvapilo, když jeden model, který jsem si chtěl vyzkoušet, nešel nastartovat, protože měl motor z jiného modelu. Dále je potřeba po zakoupení stroje dotáhnout všechny šrouby, které byly při montáži víceméně jen nasazeny. Tolik řečeno a o nějaké 2 tisíce kilometrů dále musíme konstatovat, že námi překřtěný Ping-Pong šlape a má větší výdrž, než my.

První tisíc kilometrů proběhl hladce na hladkém asfaltu a my se mohli kochat nekončícím deštným pralesem a periodicky se vyskytujícími vesničkami, jejichž charakter se až do Konga nezměnil. Zpravidla jde o x chatrčí sbitých z desek se střechou z vlnitého plechu, drůbeží a kuchyní na hliněném meziprostoru, který lemuje hlavní silnici. Vyjímku z očividné pomíjívosti tvoří kachlíkové hrobky, které zaujímají exkluzivní místo ve vesnici. U cesty jsou na klacku zavěšeny čerstvě ulovené dary lesa určené k prodeji. Namátkou si vybavuji : malého krokodýla, velkého dravce, středně velkou želvu, dvě opice a dikobraza.

Že jižní část světa je chudší než severní jsme viděli na vlastní oči, když jsme v Gabonu překročili rovník, čímž nám z pod kol zmizel asfalt a když do toho začala ještě pověstná tropická přeháňka, pocítili jsme poprvé jasně, jak tvrdý chléb africký motorkář má. Naštěstí katoličtí misionáři nezvěstují dobrou zprávu pouze místnímu lidu neb i lidu pocestnému a v každém městečku jsme u nich zvanými hosty. Pokoje zadarmo nebývají, stanování však ano a tak nocleh je jedna z věcí, která nám tu vrásky nedělá.

Největší vrásky nám dělal stav cest na jih od Lambarene, kde jsme se na den zastavili, abychom nasáli trochu energie a ducha Alberta Schweizera. Ve zdejších končinách prší prakticky celý rok a proto je krajina tak čerstvě zelená a silnice tak rozmočené. Pokud však má červená africká prsť čas alespoň den vyschnout, jede se po ní výborně. Pak už jsou tu jenom notorické kaluže, jejichž skutečná hloubka je neodhadnutelná, což může vyústit v pád nebo přinejmenším v tragikomické zápolení s motorkou, rozpadnutím obou mých sandálů, promočením spolujezdce a potupném tlačení motorky bos.

Průměrná rychlost na takových silnicích není nijak úchvatná a za den ujedeme necelé dvě stovky kilometrů, než nás sklátí vyčerpání. Holt je třeba vzdát především spolujezdci, který na zadním sedadle líta jako hadr na holi, aniž by si užil příležitostného požitku z řízení. Především se ale zcela proměnil charakter cestování. Hnáni termínem víz, které jsme si před měsíci pořídili v Nigérii, soustředíme se především na to, jak se dostat z bodu A do bodu B. A tak zatímco máme méně času na etnografické exkurze, intenzivněji vnímáme prostor mezi městy – krajinu, počasí. A viděli sme velkého černého hada. Musíme ještě zjistit, jestli to nebyla ta mamba černá. Čau.

Tak ještě pár slov od Fky, která je zaneprázdněna rozmotáváním umělých vlasů, které si před čtrnácti dny nechala slavnostně namotat. Nerada by, aby našim drahým čtenářům unikla skutečnost, že Gabon se od svých sousedů poměrně liší co do uhlédnosti osidlí a vychovanosti obyvatel. A to k lepšímu. Toho jsme si všimli během snídání v gabonských restauracích, které jsou často řešeny jako velký bar ve tvaru „U“, kolem kuchyňského prostoru. Hlavní rozdíl oproti snídaním v Kamerunu spočíval v misce, do které si nasypete Nescafé, Nesquick, cukr, a nalijete „salko“ a horkou vodu dle vaší libosti za jednotnou cenu. Podobně si k oblíbeným omeletám můžete pomoci majonézou, dižonskou hořčicí, Maggi, pekelnými papričkami. Jenom ten kečup si furt nosíme svůj.

Tak FK už nic nechce. Podle mě měla jenom hlad.