(FK) Při vzpomínce na Kribi jsem se zasněněla, ale sotva s pár slovy na jazyku, zeptala Boba, co by o tomto místě řekl. Prej tam jsou pěkný pláže. A co ještě? Dobrý ryby. A ještě něco? Dlouho přemýšlí. Pěkný pláže. Jo, a vodopády. To je všechno? Jo.
Je to přesně tak.

Ještě bych dodala, že tam elektřina funguje pár hodin denně, bohužel nikdo předem neví, kterých pár to bude. Naštěstí mají některé hospody generátory a díky tomu i studené pivo.

Je to krásné místo. Pláže s bílým pískem lemované tropickými lesy se táhnou z nekonečna do nedohlédnutelna a máte je jen pro sebe. Půlhodinová procházka po pobřeží vás zavede k vodopádům, jež jsou unikátní tím, že sladkovodní kaskády padají přímo do moře a mísí se tak se slanými vlnami. Nepřekvapilo nás, že místní používají přírodní úkaz hromadně okukovaný bělochy jako pračku, sprchu i dřez pro mytí nádobí zároveň.

Každá z restaurací nabízí výběr z všelijakých mořských potvor, sotva je rybáři přivezou ke břehu a vysvobodí ze zamotané sítě, už je hážou na gril. My jsme si oblíbili placatou černou rybu nazývanou turbo. S hranolkama a zelenou omáčkou z drceného petržele a dalšího, námi nerozpoznaného, koření chutnala výtečně.

Naše dny se příjemně rozplizly mezi jízdy do centra města na snídani ke stánku sbitému ze dřeva s plechovou střechou, kde mladičký majitel zručně nadhazoval na pánvičce omelety se špagetama, místní to oblíbené jídlo, mezi poflakování se po městě s tajnou tužbou zastihnout internetovou kavárnu ve chvíli, kdy funguje proud, a mezi povalování se u vody.

Ještě si vzpomínám, že jsme jedli fakt spoustu ryb a pili pastis. Hodně ryb. A taky pili pivo v hospodách se zastřešenou zahrádkou, kde vyřvávaly hity let devadesátých, místními posluchači zřejmě teprve nedávno objevené. Z cestování jsme si odskočili na dovolenou, a co chcete o takovém nicnedělání psát, že. Dní, které jsme ve stínu palem strávili se nemůžu dopočítat, tuším, že některé z nich spláchla nějaká pěkně vypečená vlna.

Bobe, nevzpomínáš si ještě na něco z Kribi?
Ne.