(FK) Přestože veškerá váha příspěvku z národního parku Etosha spočívá ve fotkách, myslíme na čtenáře v očekávání a neradi bychom jej zklamali.
Etosha je jednou z nejvyhlášenějších afrických destinací, kde lze pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí. Rozlohou se rovná ¾ České republiky a zároveň patří k TOP 05 Namibie. Lákadlu v podobě ulovit a uložit na paměťovou kartu čtyři z „Velké pětky“ (slon, nosorožec, lev, levhart) je nemožné nepodlehnout.
Podle bezpečnostních pravidel potřebujete jediné, a to auto, ze kterého za žádných okolností nesmíte vystoupit. Našemu Ping-pongovi byl tímto vstup odepřen. Uložili jsme jej k zaslouženému odpočinku na zahradě hostelu, a vstříc pozorování divokého života vyrazili společně s Egypťanem Issou v jeho propůjčeném Golfovi. Nejdříve ze všeho je nutno podotknout, že takové safari není zoo, a přestože mapa naznačuje, u kterých rybníčků se která zvířata nejčastěji vyskytují, neznamená to, že tam celý den nedočkavě čekají, až si je Čáp s Gurnou přijedou vyfotit.
První den jsme dlouhé hodiny projížděli prašnými cestami měsíční krajiny a obdivovali mnohohlavá stáda zeber a antilop, žirafy, podivné, krásné i legrační ptáky, pštrosy a pakoně. Uprostřed vyprahlé savany jsme zahlédli také něco velkého, nehybného, po přiblížení pomocí foťáku, podobného slonovi nebo alespoň jeho soše. Když jsme kolem projížděli podruhé, horizont byl prázdný, buď odešel nebo ji zbourali.
Příjemně nalazeni prvními úlovky jsme se navečer ubytovali v kempu uvnitř parku, abychom záviděli všem poměrů znalým – grilujícím – a povečeřeli „špagety s červenou“. Braai, grilování, fenoménu všeobjímajícímu Namibii, se budeme podrobně věnovat v dalším článku, zatím pouze pro přiblížení atmosféry podotknu, že to všude parádně voní, obzvlášť těm, kteří podcenili situaci a gril na jejich kempovišti zeje prázdnotou.
Přespat přímo uvnitř Etoshy přináší několik výhod. Jednak můžete vyrazit k vodním nádržím hned s východem slunce, kdy je největší pravděpodobnost zahlédnout zejména šelmy, druhak můžete pozorovat i noční život. Za ploty obou ubytovacích areálů byla totiž vybudována osvětlená jezera, kam téměř každou noc přicházejí nosorožci, často i sloni a žirafy. Sedět na zvýšeném ochozu a tiše pozorovat obří tvory nořící se ze tmy byl jeden z nejhezčích zážitků vůbec. Celá scéna díky načervenalému světlu lamp připomíná jinou planetu a zvířata pak návštěvníky z kosmu.
Brány kempu se ráno otevírají s východem slunce, který měl následující den nastat přesně v 6:27. Již zmíněnou skutečnost, že šance vidět kočičí krasavce je nejvyšší právě za svítání, jsme si vzali k srdci, a do mrazivého rána ze spacáků vyskočili o půl šesté. Protože jsme byli v tu dobu jediné bdící duše v celém areálu, připadali jsme si jako borci. Když jsme před stále zavřenou branou v 6:28 tůrovali motor připraveni vyrazit, abychom si uvědomili, že jsme zmotali časový posun a ve skutečnosti je o hodinu méně, připadali jsme si jako blbci. Ehm, alespoň zbyl čas na kávu a zázvorovou sušenku. Když nadešel skutečný čas otevření, stáli jsme před vraty v čele nedočkavého konvoje aut, dychtícího rozjet se k jednomu z mnoha jezer, na které osádka vsadila ve víře, že nějakou šelmu zahlédne právě tam. Start.
Ač už druhou hodinu vzhůru, stále jen napůl probuzení, řítíme se cestou, pod koly praská štěrk a víří se bílý prach. Už z dálky vidíme něco ležet uprostřed silnice.
Bob: Zastav!
Issa, nevzrušeně: Cože?
(Aaa, už to vidím, to něco je velká kočka s flekatou srstí)
Bob, vzrušeně: Zastav!!!
Issa, nechápavě: Proč?
(Jsme tak deset metrů od té kočičky)
Bob, řve: Protože tam ***** je levhart!!!
Issa: *****
Leoparda jsme nepřejeli. Zmatený řidič se mu úspěšně vyhnul, zastavil několik metrů za ním, celou akcí ale (nepřekvapivě) šelmu vyrušil od poklidné snídaně. Zatímco jsme jakože nenápadně couvali zpět a vytahovali nepřipravené foťáky z brašen, náš potencionální úlovek ladně odkráčel do houští. Zbyl jen krvavý flek po jeho krmi.
Co se nám nakonec povedlo více než tahle hrr akce můžete vidět právě na fotkách. Plus si k tomu přičtěte toho leoparda, no.
