Tag Archives: senegal

Kouřovej signál přijat

(bob) Na severu Kasamanky, zelení kypící části Senegalu protkané říčkami, hned pod hranicí s Gambií leží vesnička Abené. Poklidný život obce je narušen vždy kolem Silvestra, kdy do vesnice zavítá každý, kdo umí na něco hrát, aby se zůčastnil sedmidenního festivalu hudby a tance. Místní rytmus je udáván především djembe a jinými bubny, nechybí ani xylofony atd. Sjíždí se bílý (turisti, hudebníci a zevlové), ale i černý (turisti, hudebnící a kšeftaři) a hlinitá cesta mezi vesnicí a mořem je svědkem všeobecného cvrkotu. My však přijeli kvůli oslavám Nového Roku, které jsou vyhlášeny hromadným bubnováním na pláži.

Continue reading Kouřovej signál přijat

Pěsti ve dne

(bob) Hlásí se zvláštní Bob-reportér přímo z Dakaru, z dějiště v pořadí již X-tého odpoledne věnovaného senegalským zápasům. Do startu prvního souboje zbývá ještě několik hodin, ale u okénka stojí již fronta na lístky a stadion se plní. Severní tribuna se prohýbá pod dvěma skupinami fanoušků oblečených v bílé a žluté dresy, kteří rytmicky a extaticky povbuzují své favority promenující se okolo pískového kolbiště doprovázeni svou družinou.

Continue reading Pěsti ve dne

Rallye Žižkov-Dakar

(FK) Když vás něco pohltí a okouzlí, budete sobečtí a čas se vám nebude chtít trávit popisováním věci/osoby/země, do které jste se čerstvě zamilovali ostatním lidem. Budete s ní/s ním/ s tím/ tam trávit každou minutu. A tak mě omluvte, že se mi do dalších řádků příliš nechce, vidím se někde jinde než za stolem s počítačem, ale moc dobře vím, že o kus Senegalu na vašich monitorech vás prostě nemůžeme ochudit.

Continue reading Rallye Žižkov-Dakar

Město, co se houpe v bocích

(FK) Necelou hodinu poté, co jsme v pasech měli v ručně vypsaná senegalská víza už jsme seděli namáčknutí v taxíku směrem na hranice a křičeli na řidiče, ať jede sakra pomaleji. Po unylých dnech strávených v mauretánském Nouakchottu nás sousední země proslulá rytmy bubnů lákala a my se propadli v příjemné očekávání. Po nečekaně krátkých formalitách na obou stranách hranice jsme špinaví tak, že jsme si na oblečení mohli malovat do vrstvy prachu obrázky, naskočili do luxusního mercedesu bláznivého mauretánského profesora matematiky a nechali se odvézt do Saint Louis. Okraje větších měst jsou všude víceméně totožné, stejně tak příjezd do tohoto byl podobný ostatním. Ovšem ve chvíli, kdy jsme těsně před setměním vystoupili na životem tepající ulici lemované francouzskými koloniálními domy s balkónky, se nám nepochybně zvětšily oči, abychom lépe viděli, a natáhly uši, abychom to všechno lépe slyšeli.

Continue reading Město, co se houpe v bocích