Pěsti ve dne

(bob) Hlásí se zvláštní Bob-reportér přímo z Dakaru, z dějiště v pořadí již X-tého odpoledne věnovaného senegalským zápasům. Do startu prvního souboje zbývá ještě několik hodin, ale u okénka stojí již fronta na lístky a stadion se plní. Severní tribuna se prohýbá pod dvěma skupinami fanoušků oblečených v bílé a žluté dresy, kteří rytmicky a extaticky povbuzují své favority promenující se okolo pískového kolbiště doprovázeni svou družinou.

Continue reading Pěsti ve dne

Rallye Žižkov-Dakar

(FK) Když vás něco pohltí a okouzlí, budete sobečtí a čas se vám nebude chtít trávit popisováním věci/osoby/země, do které jste se čerstvě zamilovali ostatním lidem. Budete s ní/s ním/ s tím/ tam trávit každou minutu. A tak mě omluvte, že se mi do dalších řádků příliš nechce, vidím se někde jinde než za stolem s počítačem, ale moc dobře vím, že o kus Senegalu na vašich monitorech vás prostě nemůžeme ochudit.

Continue reading Rallye Žižkov-Dakar

Město, co se houpe v bocích

(FK) Necelou hodinu poté, co jsme v pasech měli v ručně vypsaná senegalská víza už jsme seděli namáčknutí v taxíku směrem na hranice a křičeli na řidiče, ať jede sakra pomaleji. Po unylých dnech strávených v mauretánském Nouakchottu nás sousední země proslulá rytmy bubnů lákala a my se propadli v příjemné očekávání. Po nečekaně krátkých formalitách na obou stranách hranice jsme špinaví tak, že jsme si na oblečení mohli malovat do vrstvy prachu obrázky, naskočili do luxusního mercedesu bláznivého mauretánského profesora matematiky a nechali se odvézt do Saint Louis. Okraje větších měst jsou všude víceméně totožné, stejně tak příjezd do tohoto byl podobný ostatním. Ovšem ve chvíli, kdy jsme těsně před setměním vystoupili na životem tepající ulici lemované francouzskými koloniálními domy s balkónky, se nám nepochybně zvětšily oči, abychom lépe viděli, a natáhly uši, abychom to všechno lépe slyšeli.

Continue reading Město, co se houpe v bocích

Čo robiť v Nuakšotu?

(bob) Jsou města tak pěkná a fotogenetická, že se vám foťák přímo dere z brašny a kamkoliv jím namíříte, máte zaručeně pěkný obrázek. To ovšem není případ Nuakchottu. Jsou města tak odpudivá, až jsou fascinující a eo ipso fotogenetická. Fotit v nich sice vyžaduje trochu kuráže, ale jakmile se do toho dostanete, výsledky budou vaši odměnou. Želbohu, Nuakchott není ani dostatečně odpudivý. Tímto se chci omluvit, že jsem nedostál fotografické cti a nic jsem nevyfotil.

Continue reading Čo robiť v Nuakšotu?

Čundr na pískovišti

(bob) Tož sme si řekli, že někde ty prachy za velbloudy (rozuměj trek s velbloudy) utratit musíme a proč ne třeba uprostřed Sahary. „Uprostřed“ je míněno obrazně. Pochybuju, že geometrický prostředek je něčím zajímavější, než okolí pohoří Adrar v lůně mauretánské pouště. (Na úvod třeba vysvětlit, že lidová představa pouště jako moře písku je lehce mimo. Písek pokrývá jen zlomek Sahary a z toho jen část je zvlněna v duny. Zbytek je poušť kamenitá neboli hamada.)

Continue reading Čundr na pískovišti

Přízrak města v kouři a písku (a supi v zádech)

(FK) Jedna věc vás v Nouadhibou potěší zcela jistě. Je to vědomí, že tady nebudete muset zůstat dlouho. První město za Mauretánskou hranicí je přístavem těch, kteří právě přijeli a nechtějí hned první den či noc strávit cestováním jinam. Uprostřed pouště se vám stěží podaří uvěřit, že velbloudi pojídající odpadky, kozy promenádující se ulicemi, lidé postávající před zaprášenými obchody a obydlí postavená z kartonů, která se zjeví hned, co uhnete z jediné hlavní silnice nejsou jen hříčkou vaší fantazie. V neutěšeném Nouadhibou vystupuje usměvavá lidskost jeho obyvatel jako záchranná berlička, po které skočíte a odmítnete se pustit.

Continue reading Přízrak města v kouři a písku (a supi v zádech)