All posts by Bob

Na konci Long Street

(FK) Často se mi vrací stejný sen. Zvoní mi budík, já zírám do tmy hostelového pokoje a podle toho, kolik jsme včera vypili Amaruly (likéru typu Bailies s příchutí jihoafrického ovoce Marula), mě bolí nebo nebolí hlava. Tiše se snažím obléct do elasťáků usmlouvaných na kamerunském tržišti na třicet korun a nepozorovaně se vyplížit ven. S největší pravděpodobností se ale praštím do žebříku patrové postele, který se rozezní hlubokými kovovými tóny. Případně zakopnu o prázdnou lahev uklizenou přímo doprostřed uličky mezi postelemi, spadnou mi na zem nejdříve klíče, pak přehrávač a ujede nějaké to ne(úplně)slušné slovo. Ale stejně, ať to všichni zbylí čtyři spoluspící vědí – vyrážím běhat do ulic bájného Kapského města!

Continue reading Na konci Long Street

Panoptikum pouště namibijské

(FK) Milí fanoušci. S více než ročním zpožděním se váš oblíbený tým FK Bob vrátil ke svému blogu, aby jej dokončil. Poslední dny v Africe jsme si jednoduše užívali a nechtěli trávit čas psaním. Dlouhou dobu po návratu jsme v kulisách chladné (nikoliv podnebím) střední Evropy jaksi nenacházeli slov. Pak jsme udělali dohodu. Bob dodělá fotky, já dopíšu texty. Parádní snímky už poměrně dlouho čekají, až budu schopna bez fňukání, že chci zpět, napsat alespoň pár slov. Je tedy na čase vypořádat se s mou částí úkolu.

Continue reading Panoptikum pouště namibijské

Duny z plagátu

(bob) Neni příjemný zjištění, že naplňuju ňáký klišé. Zároveň neni přijemný, když podlehnu trendu. V mym připadě to klišé bylo : „Namibie je fotografův ráj.“ a ten trend byl „jet se podivat na červený duny v Sossusvlei (čti jakkoliv)“. Je to atrakce numero úno a jak řikaj Francouzi „le must“. Čék tam eště nebyl a už k tomu musí mít vztah. Nedá se ovšem říct, že si nemůže udělat obrázek dopředu, neboť Sossusvlei je nejprezentovanější obraz Namibie a každý pitomý safari ho má na svym letáčku. Třeba ty mrtvý stromy na bílý zemi před červenou dunou pod modrym nebem jsou něco jako součást imaginativního kolektivního podvědomí lidstva, stejně jako Alpy s chalupama (kdo nevěří, ať si zajde k Číňanům), Sahara s velbloudem, tropický pláže s kokosovýma palmama či Ňujorský panorama. Takže jet do Sossusvlei nebo ne? Naštestí, vidět na fotce a vidět na vlastní voko je věc jiná a čéku to prostě nedá. Voila, podlehnutí trendu.
Continue reading Duny z plagátu

Zakopáni ve Windhoeku

(bob) Normálně bych asi tenhle článek nepsal a náš pobyt ve Windhoeku přešel taktním mlčením. Důvod?

Byli sme ve Windhoeku 14 dní a nevyfotili sme ani jednu fotku!

Jsme ale poctivci od kosti a tak se přiznáme i k tomu, co se mnozí profíci stydí prozradit – že se člověku někdy nechce nic než zevlit. Nebyl by to ale úplný blog, kdybychom vás nezpravili o tom, jak se dá zaseknout a odkládat zítřejší odjezd déle než týden a to z města, kde toho dohromady zas tak moc není. Jenže, nastalo několik „jenže“ : Continue reading Zakopáni ve Windhoeku

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet … leží Swakopmund

(FK) Nebylo to řečeno jednou, ba ani dvakrát. Laskavý čtenář promine, nesnažím se z něj dělat hlupáka, ale říct to musím ještě po x-té: Namibie není Afrika. Narozdíl od zemí severní, západní a střední Afriky se cestovatel v Africe jižní potýká s jistotou, řádem a neústupnými pravidly, což je po osmi měsících příjemných nejistot a zmatků velká změna. To máte najednou samé bookování, agentury spravující namibijské kulturní a přírodní bohatství, letáčky nabízející všemožné i nemožné atrakce a pohodlné backpackers hostely s kuchyňkou, teplou sprchou a pračkou, ve které se (!) oblečení vypere po vhození tří mincí v hodnotě třiceti korun. Cestovatel uvyklý na benzinový vařič, nejednou zplesnivělý ešus (jasně, umyjeme to ráno) a oděv praný jednou za čtrnáct dní v kýblu s mýdlovou vodou, se pak lehce poblázní a podlehne kouzlu jednoduchých možností. Continue reading Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet … leží Swakopmund

Willkommen im Südwesten

(FK) Sotva jsme přijeli do Namibie, pocítila jsem nutkání koupit si dlouhou sukni a klobouk. Přestože mě Bob nařkl, že používám krajinu jako módní doplněk, zaregistrovala jsem rysy kovbojštění i v jeho chování. Jeho chůze se stala houpavou, zrak zahleděn do dálky, kroky začaly vést napříč hospodou přímo k barové židli. Je těžké odolat namibijskému kouzlu, protože: Continue reading Willkommen im Südwesten

Plaše v Etoše

(FK) Přestože veškerá váha příspěvku z národního parku Etosha spočívá ve fotkách, myslíme na čtenáře v očekávání a neradi bychom jej zklamali.

Etosha je jednou z nejvyhlášenějších afrických destinací, kde lze pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí. Rozlohou se rovná ¾ České republiky a zároveň patří k TOP 05 Namibie. Lákadlu v podobě ulovit a uložit na paměťovou kartu čtyři z „Velké pětky“ (slon, nosorožec, lev, levhart) je nemožné nepodlehnout.

Continue reading Plaše v Etoše

Vyhoštěni z ráje

(FK) Před příjezdem pro nás Angola znamenala dva a půl tisíce kilometrů špatných cest současně s transitními vízy platnými pět dní. Dost nepovedená kombinace. Přidejte k tomu informaci, že hlavní město Luanda je nejdražsí destinací na světě, a že teprve nedávno ukončená třicetiletá válka zničila infrastrukturu celé země a … pak se divte, že: Continue reading Vyhoštěni z ráje

Ze života na zadním sedadle

(FK) Mám funkci. Získala jsem ji zároveň s koupí motorky. Jsem spolujezdec. Není to status podřadný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vyžaduje mnoho schopností, ve kterých se navíc musíte každým dnem zdokonalovat, chcete-li mít i zítra svého řidiče dobře nalazeného. Musíte ovládat cestovní catering, čili být schopni v kteroukoliv denní dobu zodpovědět otázku, jak velké jsou vaše zásoby a kolik vyčištěné a nevyčištěné vody právě teď máte. Doplňování zásob je také na vás. Zároveň jsem jedinou na slovní rozkaz pohyblivou součástkou motorky, která se posouvá dle zadání zleva doprava, podle toho, na kterou stranu je potřeba stroj vyvážit. Continue reading Ze života na zadním sedadle

Botanickou zahradou přes rovník a pak po červené

(bob) Pět měsíců jsme se protloukali Afrikou autobusy, taxi-broussy (buš-taxi) a podobnými kusy, než jsme se vyzevlili k rozhodnutí, že takto již ne. Myšlenka pořídit si motocykl mne poprvé oslovila v Nigérii a možná jsem ji měl uchopit za pačesy, neboť ceny motorek jsou v porovnání s kamerunskými takřka poloviční. Což mi připomíná, že Kamerun vybírá „decentní“ clo ve výši sta procent. Odhodlání se zhmotnilo v zánovní čínskou motorku Sanili (jedna z mnoha značek kopírující Hondu) o kubatuře 125ccm. Prodavač vám sice bude tvrdit, že je to 150ka, ale není. Pro představu : čínské motorky se dovážejí rozložené a prodávající je skládá prakticky na počkání. Moc nás nepřekvapilo, když jeden model, který jsem si chtěl vyzkoušet, nešel nastartovat, protože měl motor z jiného modelu. Dále je potřeba po zakoupení stroje dotáhnout všechny šrouby, které byly při montáži víceméně jen nasazeny. Tolik řečeno a o nějaké 2 tisíce kilometrů dále musíme konstatovat, že námi překřtěný Ping-Pong šlape a má větší výdrž, než my.

Continue reading Botanickou zahradou přes rovník a pak po červené