(bob) Občas dostáváme dotazy typu : „A co tam budete jíst?“, „A kde tam budete spát?“ Nuže, pro ukojení zvědavosti stran stravování jsme připravili malý speciál o snídani.

Ráno se chce člověk nasnídat a neztrácet čas přípravou a sháněním surovin na přípravu krmě. Nejinak je tomu i v Africe. Tady to vlastně platí i o obědu a večeři. Konečně, jako všude. Ale zatímco oběd pro nás často představuje ovoce-suché plody-súši-rejže a tak a večeře si zpravidla vaříme na vařiči zn. Primus, na snídani rádi chodíme „na ulici“. Od rozbřesku se u cest líhnou lavičky a stolečky, na kterých stojí kelímky, skleničky, kyblíčky a často – a to je o co jde hlavně mně – plata vajíček. Frankofoní Afrika nepodědila po svých kolonizátorech mnoho dobrého, ale jeden výdobytek utkvěl k potěše všech cestovatelů – bageta. Různé konzistence, různého tvaru, ale je to kus pečiva. Přisednete-li ke stolečku, poté co vám vaši budoucí spolusvačící briskně uvolní místo, poručíte si kolik chcete „chleba“ ve francích CFA. „Pain cent franc“ je zhruba 10-15 čísel a 4Kč. Na něj si můžete nechat namazat margarín alias „máslo“, dalších 100 CFA anebo majonézu v množství odpovídající vaši solventnosti. Ceny se liší, ale gró je jasné. Extra luxus je omeleta. Kluci prodavači mají zpravidla někde pod stolem pánvičku na plynovém vařiči a jedno vajíčko je opět 100 CFA. Objednaný počet vajíček se rozklepne do skleničky, přidá se třeba trocha sušeného bujónu nebo cibule, sklenička se zavře, dvakrát se třepne, šup s tím na pánev a za minutku je omeleta hotová. Fajnšmekři jako já si s sebou nosí lahev kečupu, který je tu drahý a tak není ve standardní nabídce.

Legrace začíná, když si poručíte něco k pití. Naší obvyklou volbou je „café au lait“. Základem je kondenzované mlíko a horká voda nabraná z hrnce. Množství instatní kávy, která se přidá je obvykle špetka, někdy ani ta ne. A pak následuje energické míchání. Našemu tradičnímu přání extra špetek kávy je většinou vyhověno, byť s podezřelým pohledem. Pokud si trváme na kávě bez mlíka a cukru uvedeme pouliční restauratéry v rozpaky, protože co tam chcete energicky míchat, že jo. Tak se aspoň pokouší vymíchat pěnu, dokud jim to neseberem.

Tentokrát jsme ovšem byli v Nigérii, kde bagetu neznají a místo ní říkají chleba kvádru sladkého těsta mazancové typu. Komunikace byla zprostředkovávaná a tak chvíli trvalo než bylo jasné co si chceme vlastně objednat a i tak nás výsledek překvapil. FK se to ráno rozhodla, že si dá čaj. Na přiložené fotce si můžete zkusit tipnout, v kterém z kelímků je kafe a v kterém čaj. Do obou kelímků nalil mistr kuchař celou plechovku mlíka a přidal něco jako kakaové sypání. Nakonec, proč ne. Za všeobecného zájmu obyvatel turisticky nedotčeného města jsme posnídali a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím a kulinářským tajům Nigérie.

Ještě doporučuji povšimnout si bezpečnostní ochrany plynového vařiče, kterou tvoří papírová krabice.