(bob) Uprostřed Abúdži – města na klíč – leží a stojí proti sobě lautr nová mešita a lautr novej kostel. Nigérie je totiž chronicky rozdělená mezi muslimský sever a křesťanský jih. Abúdža je (proto) uprostřed.
Abúdžský Národní Kostel sluje též Národní Ekumenické Centrum. “Ekumenické” proto, protože původní plán, aby svatostánek provozovali římští katolíci, ztroskotal. V Nigérii je křesťanských církví několikero a početní baptisté chtěli světit den páně v tomto kosmickém prostoru, který pojme až 6 tisíc duší, zrovna tak jako katolíci. Vše se vyřešilo tak, že se zde nedělní bohoslužby nekoná nikdo.
Aby však nepřišla všechna ta práce na kostele vniveč, je možno si prostor pronajmout za účelem velebení Páně. Brány katedrály se netrhnou a její neogotické betonové sloupoví a mramorovový otočný oltář se šesti odposlechy poslouží tu zázračnému léčiteli, který přímluvou u Našeho Pána, hojí rány a nemoci, tu prorockému pastorovi se saxofonem, perkusionisty a ženským (vokálním) doprovodem.
Křesťanství je v Nigérii na vzestupu a po jedné takové “haleluja párty” už víme proč.
http://youtu.be/_8zvojMdchY
(FK) Co video nestihlo zachytit, byl samotný úvod modlitební sešlosti (nejspíše proto, že prvních pár minut i kameraman nevěřícně zíral a nezmohl se na pohyb) se pokusím zastihnout slovy. Z galerie jsme shlíželi na sestru (nikoliv svou, ale všech), kterak fanaticky pobíhala kolem oltáře zprava doleva, dopředu a dozadu a do mikrofonu plamenně až téměř hystericky vyřvávala slova Boží. Zatímco dva nehorkokrevní běloši byli na rozpacích, z řad černých bratrů se ozývaly první vzrušené výkřiky “Haleluja!”. Celá scéna pak připomínala mužstvo hecované trenérem v předzápasovém transu.
Tento dojem jen podtrhla postarší sestra, která si za palby slov burcovačky protahovala ztuhlé svaly nefalšovaným strečinkem. A dobře věděla proč. Nejprve strnulý dav se začal pozvolně rozhýbávat, prvotní zhypnotizované kývání rukou podél těla postupně přecházelo v náznaky tanečních kreací … a o párty v nejlepší fázi nejvíce vypoví video