(FK) Vstoupit do šífšávenské mediny (starého města obehnaného zdmi) je jako vstoupit do světa, o kterém jste si vždy mysleli, že ho někdo jen dobře napsal. Je to jako pohádka bez úprav pro děti. Na rozdíl od ostatních, třebaže větších, medin je okouzlující svou sevřeností a poměrně malým počtem obyvatel. Přesto vás neokrade o zážitek ztratit se uprostřed spletitých uliček. Ty jsou surrealisticky rozteklé a předvším – modré. Modré jsou zdi, modře jsou malovaná okna a dveře a modrý je někdy i chodník mezi domy. Vše dohromady pak připomíná šmoulí vesničku.
Podle Abdula, jak se nám představil jeden z mnoha místních prodavačů hašiše, slouží modrá barva jako maskovací mimikra před komáry, kteří si jí údajně pletou s vodou, které se štítí. Nakolik tato legenda dává smysl, nechť posoudí někdo jiný. Barevná historie města však říká, že šífšávenská medina nebyla vždy modrá. Původní zelenou, barvu islámu, která město zdobila od jeho založení uprchlíky z Granady v patnáctém století, vystřídala modrá až v 30. letech minulého století, kdy se do Šífšávenu přistěhovala početná židovská komunita.
Žádná ulice není rovná, natož stejná jako jiná. Schody všude, kam se podíváte, se snaží chaoticky napravit terenní nerovnosti. Miniaturní dveře a krámky, kde se tradice mísí se současností, vytvářejí zátiší, která někdo musel nejprve namalovat, a až poté postavit. Není výjimkou, že před obchodem jsou vystavené jogurty, čokolády a konzervy, zatímco uvnitř si můžete koupit starobylé hodiny nebo zrcadla, které se v pološeru vyrábějí přímo na místě.
V nekonečném spletenci úzkých chodníčků vás budou místní obchodníci přemlouvat ke koupi koberců, oblečení, lampiček, keramiky, chleba, oříšků, náušnic, obrazů, zeleniny, látek, parfémů, hodinek, bot a máty. Mají vás rádi, protože jste Češi a tedy jejich přátelé. Žádný strach, jako Angličany, Francouze nebo eskymáky by vás měli rádi stejně.
Hlavní zásadou smlouvání je být nesmlouvavý nebo se tak aspoň tvářit. Pokud dokážete k vaší nabídnuté čístce přidat i podobně smutný příběh jako pro vás má připravený prodavač, obchod se může podařit i za polovinu původní sumy. Zapomeňte na pocit, že se snažíte chudého Maročana oškubat, o to se ve skutečnosti jako první pokusil on. Pokud by jedna strana měla být nespokojená, etika smlouvacího obchodu prodavači nedovolí smlouvu uzavřít.
Tu a tam v rohu hnije pytlík s odpadky a rejdí hejno much nebo koček a před všebarevným krámkem sedí žebračka zabalená v šátcích. To vás ale zaujme pouze pokud jste právě přijel z Evropy. Zpoza rohu se objevují skřítkové (ve skutečnocti berberští dědečkové) oděni ve vlněných hábitech (dželabách) se špičatými kápěmi a cupitají za nadpozemským hlasem z amplionu, který je volá k modlitbě do mešity na náměstí.
Na náměstí, kde čekáte na oběd a popíjíte slazený mátový čaj tak čerstvý, že už vám těžko bude chutnat porcovaný z krabičky. Čekat na oběd znamená pojídat olivy a přikusovat chleba, než vám donesou červenou marockou polévku (hariru) a zapékací nádobu tažin například s masovými koulemi v rajčatové omáčce. Místní specialitou je tažin s kuřetem, švestkami a oříšky, na němž si pochutnáte přibližně za 80 korun. Skulinami mezi slunečníky můžete pozorovat vrcholky pohoří Rif a přemýšlet, jestli jsou opravdu tak blízko, jak se vám zdá, a jak asi vypadají vyhlášené horské pěstírny opia a kifu, tedy marihuany. Mimochodem, název města Šífšaven znamená „pohleď na ty vrcholky“.
Může se zdát, že v dnešní době by srdce Šífšavenu už dávno nemělo bít. Budete mít pocit, že byste měli z téhle pohádky vidět už jen prázdné pomačkané modré domečky, jako památku, že tady kdysi opravdu žili skřítkové a princezny. Největší kouzlem je, že v Šífšavenu toto „kdysi“ stále trvá.
Spojení: 3 hodiny autobusem z Tanžíru, 80 Kč
Hlavní atrakce: medina, kazbach, modrá zákoutí
Ceny: čaj – 12 Kč, polévka – 12 Kč, kuskus – 40-60 Kč, tažin – 60-80 Kč
Tip: pro cestovatele, snažící se co nejvíce ušetřit, nabízejí některé hotely spaní na terase ve spacáku (Hotel Souika, 80 Kč/noc)