Jako hadr na klacku – zážitky z lázní

(FK) Představte si domeček uplácaný z hlíny. No, představte si radši chýši uplácanou z hlíny, namalovanou na modro. Jsou to městské lázně (hamamy), které hodlám navštívit, a tradičním způsobem tak očistit svě tělo i mysl.

Vcházím do prostorné, zářivkou osvícené místnosti, „něco-jako-recepce“, kde právě není ani noha a tak tupě postávám. Postávám a postávám … a tu se z poza závěsu vyřítí maličká, oplácaná arabka, ze které stoupá pára a nahá prsa ji visí těsně nad mokrými kalhotkami s Disneyovskými postavičkami.

Umím anglicky a francouzsky, ona arabsky, což rozpoutá veselou konverzaci našich rukou a obličejů. Dle „pokynů“ se odstrojím do stejného zbytku oblečení jako ona, a ze slova „plastik“ pochopím, že si mám vzít jeden pár z nepřeberného množství v koši uložených umělohmotných přezůvek. Rychle a nenápadně se snažím najít ten nejméně zapařený a oslizlý, ale to už mě paní lázeňská popostrkává a ukazuje cestu za závěs. Vyzbrojena kyblíkem, ve kterém je menší kyblík, ve kterém je tuba se šamponem, hřeben s nejedním dlouhým tmavým vlasem a kus igelitu s hmotnou, která přírodně voní, vcházím do samotného nitra lázní.

Představte si dvě malé propojené místnosti, připomínající světlem a barvou jeskyni, kachličkami a odtokovámi kanálky pak jatka. Kromě nízké zídky na sezení po obvodu obou místností a horkého pramenu vytékajícího ze zdi nic jiného nevidím, a tak stojím a zírám v očekávání, kdeže a jakže budu očištěna. Chvíli se brouzdám centimetrovou vrstvou vlažné vody, než si uvědomím, že se mi zaplétají cizí vlasy mezi prsty, pročež si radši sednu a nic nedělám. Když přiběhne moje arabka a naplní mi kýbl horkou vodou z pramene, začnu si dle pokynů ruko-řeči polévat a šamponovat hlavu.

Do místnosti se začínají trousit další čistoty chtivé návštěvnice, ležérně si sedají přímo na podlahu a lijí na sebe kýbly vody, co špinavá kůže ráčí. V šeru se mi tak před očima rýsují siluety žen tak tlustých, že pro důkladné umytí břicha si musí nadzvednout několik jeho dalších částí, včetně poprsí, jak se vzájemně omývají a oplachují. Sotva od nich dokážu odtrhnout zrak, vleče mě lázeňská do druhé místnosti na masáž. Ta je natolik absurdní, až mám chvílemi pocit, že kouzlu hamamu snad opravdu propadnu.

Ležící na gumové podložce na zemi, s tváří ve vrstvě neodteklé vody, nechávám si arabkou mydlit a mačkat záda. Její síla, mokrá podložka a voda na zemi způsobují nevídaný efekt – vždy, když přitlačí, ujedu jí v daném směru pod rukama o několik desítek centimetrů, přičemž moje tvář těmito skluzy drhne po podlaze a sbírá všechny vlasy na zemi ležící v rozsahu metru čtverečního. Vžůůůůůůůům doleva. Vžůůůůůůůům nahoru. Snažím se pravidelně dýchat, abych nevybouchla smíchy, v čemž mi ale arabka brání nepravidelným poléváním mého těla, tedy i obličeje. Vrchol celé šou přichází, když se mi v rámci rovnání zad přilepí studenými vytahanými vnadami podél páteře a silně mě stiskne. Vžůůůůůůůůům. Opláchnutí žíňkou – drátěnkou proběhne poměrně pokojně a čistá jako nikdy se balím do propůjčeného ručníku. Otázka na závěr: Jak voní ručníky skladované dlouhou dobu ve vlhké místnosti bez oken?

Tak to bychom měli aklimatizaci.