(bob) Normálně bych asi tenhle článek nepsal a náš pobyt ve Windhoeku přešel taktním mlčením. Důvod?

Byli sme ve Windhoeku 14 dní a nevyfotili sme ani jednu fotku!

Jsme ale poctivci od kosti a tak se přiznáme i k tomu, co se mnozí profíci stydí prozradit – že se člověku někdy nechce nic než zevlit. Nebyl by to ale úplný blog, kdybychom vás nezpravili o tom, jak se dá zaseknout a odkládat zítřejší odjezd déle než týden a to z města, kde toho dohromady zas tak moc není. Jenže, nastalo několik „jenže“ :

1. „jenže“) Hostel (zde zvaný backpackers), kde sme zazevlili, měl pověst místa, z kterého se těžko odjíždí. „Pche, reklamní pindy“, myslel si Bob. Moc nás nevarovaly ani hodiny, na nichž ironicky stálo „Zítra definitivně odjedu“. Jenže, on tam byl parádní bar, kde se ráno rozdávaly palačinky zdarma (2 na hlavu, FK je nejedla, takže 4 na Boba na ráno) a večer ožíval za asistence moků jako

   • Windhoek Lager (12°, můj oblíbenec, chutí se blížil plzeňskému),
   • Windhoek Draught (10°, též dosti pitelné),
   • Tafel Lager (ležák méně hořké chuti),
   • Urbock (vaří se pouze v zimě, 7% alk., aneb proč sme neodjeli hned první ráno po první noci),
   • Hunter’s Dry (cider, jabčák, pije se jako limča, ale stejně silný jako ležák, Fčin oblíbenec)
   • místní kořalky a mezinárodní standardy, mezi nimiž v oblibě kraluje Jäggermeister

2. „jenže“) Na baru velká obrazovka + právě započaté MS v kopané + početné mezinárodní publikum = téměř 30 shlédnutých utkání. A to vše prošpikováno nigerijskými reklamními skvosty jako

   • Scéna v baru, kde se sleduje fotbal. Hráči si vyměňují dresy. Dívka flirtovně gestem naznačí mládenci podobnou výměnu „dresů“. Když on svléká triko, ona mu v kapse od kalhot najde a seberu placatku rumu. Konec. „Dark Sailor Rum – JUST DARE“
   • Scéna v hudebním klubu, najednou vše utichne a zraky se otočí k dámě, která si to šine právě vzniklou uličkou v davu. Poznámka : není nijak extra štíhlá. Ženský hlas : „Šíz bjůtiful.“ Jiný hlas : „Hů iz ší?“ Střih : dáma se myje mýdlem.
   • Mladá žena a dva muzži jdou patrně na rodinou návštěvu, cestou obdivující zánovní mercedes, patrně jejich příbuzného. Hraje funky afro hudba. Střih : děda sedí doma v křesle a poklepává si nohou do rytmu hrající desky, pak vstává a v prázdném domě se začíná kroutit, jako by tančil. Do domu vchází zmíněná trojice lidí a přidávají se do dědova tance. Rychlé prostřihy na rodinnou grilovačku a střih zpět do obýváků, do kterého někdo přiváží na servírovacím stolečku flašku a skleničky. Střih, detail na produkt. „něco něco … oridžinal afrikan bíters“
   • Mezinárodní pozornosti určený lehce psychedelický klip znázorňující iniciační cestu animovaného chlapce za Coca-colou, podbarvený neoficiální hymnou šampionátu, dokonale ovládl tu část publika, která se neostýchala zpívat doprovod nahlas.

3. „jenže“) Je to trošku už ohraná písnička, ale v našem oddalovaném odjezdu mělo prsty zase grilované maso (obrazně míněno, panebože). „Box“, jak se přezdívalo našemu winhoeckému útočišti, pořádal sám 2 týdně braai čili grilovačku. Zbylých 5 dní v týdnu jsme si vypomohli sami. Windhoek se za své supermarkety nemusí stydět a jejich nabídka marinovaných zviřátek dostačovala k udržení našeho apetitu v pohotovosti.

4. „jenže“) Jednoho večera začal vát studený vítr a od té doby byla šílená klendra, která nás velmi přesvědčivě odrazovala od nějakého výletničení na motocyklu.

5. „jenže“) Víno prodávané v krabicích po mnoha litrech s čepovacím kohoutkem.

6. „jenže“) „Co to slyším?“, podivil se Bob. „Každá sedmá noc je zdarma?“.

A tak bych mohl pokračovat dále. Prostě jsme na příjemném místě narazili na přijemné lidi a po zaplaceném prodloužení víz se nám z vyhřátého BOXu nějak nechtělo.

A co se týká přiložených fotek, tak ty si jsou z parku Daan Viljoen, kam sme se utrhli podívat, abychom pořád nehnili ve Windhoeku.

Pakoně

Rodinka paviánů