Boli sme v Limbe

(FK, ed. bob) Sedíc na verandě pět metrů od Guinejského zálivu a popíjejíc Smirnoff Ice přemýšlím, co vám říct o Limbe, městečku rozsypaném podél černých pláží a po zelených kopcích. Asi nejvýstižnější bude zmínit, že nás v domě u moře hostí dva Irové a Angličanka, kteří kdysi podobně jako my cestovali Afrikou a pak se tak nějak rozhodli založit zde počítačovou firmu a zůstat. Na jejich zahradě stojí zaparkované obří auto holandského páru, který také projíždí Afrikou, ale tady se, dalo by se říct, zapomněli, začali pracovat v místním Wild life centru a už je to nějaký ten měsíc, co se jejich truck nepohnul z místa. No a my jsme taky neměli v plánu strávit v tomhle domě čtrnáct dní.

Island and an oil rig

Všechny pozitivní aspekty Limbe hrály proti naší vůli někam se hnout. Město sestavené z jednopatrových britských koloniálních domů není ani malé ani velké, sympaticky rozložené mezi dvěmi řekami, jedním mořem, dvěma kruháči, fotbalovým hřištěm/pastvinou, je zvlněné a svěží. Místní dopravu, rychlou a pohodlnou, obstarávají motorky neustále proudící odněkud někam, na které si mávnete a za 100 CFA na hlavu (čtyři koruny) vás odvezou přesně tam, kam si přejete. Několik kilometrů za Limbe pak najdete kilometry liduprázdných pláží s černým pískem, kde narazíte maximálně na pár rybářských chatrčí. Celá krajina je lemovaná palmovými plantážemi, zelenými k nevíře, banánovníky a mangovníky, díky čemuž jejich šťavnaté plody koupíte za korunu kus. Vítejte v tropech.

Lush vegation

Hlavní příčinou našeho prodlení se však, přiznejme si to zcela nepokrytě, stalo jídlo. Po dlouhých měsících rýže s různě červenou omáčkou bychom vášnivě ocenili téměř cokoliv jiného. A když to něco jiného je krevetové soté nebo barakuda, která ještě ráno netušila, že bude naší slastnou večeří, to se pak plány popojet rozplývají s každým soustem. Ulice jsou obsypané bary a nočními podniky, a protože místní dobře ví, že s pitím roste chuť, stojí na „chodnících“ stánky s rybami, které vám šikovná černoška během pár minut vykuchá a ugriluje. Přílohu obvykle tvoří kořen manioku, na pohled velmi podobný dlouhé a široké těstovině, na povrchu oslizlý, uvnitř „al dente“. Bob jej charakterizoval jako snopel, ale jsem si jistá, že jen neocenil jeho neotřelou nasládlou chuť.

Old woman gathering wood

Kdo se nerad v přítmí baru probírá rybími kostmi, rozhodně ocení geniální, taktéž masitou, pochutinu k pivu doslova za pár korun. Řeč je o soye, čtyřech až pěti tenkých plátcích hovězího napíchnutých na špejli, které vám chlapík (ženy připravují ryby, muži soyu) profesionálně hodí na kus plotu položeného nad ohněm (mobilní stánky mají oheň v lavoru přivařeném k trakaři) a po upečení posype nakrájenou cibulkou, rajčátkem a zakápne Maggi. Jedna špejle čtyři koruny. Vyvrcholením chuťové sonáty jsou tousty v podání přátelské jihoafričanky a jejího kamerunského muže v restauraci Arne. Nad mistrovským dílem v podobě toustu s camembertem a domácím ananasovým džemem (by) se jeden rozplakal. Dejte si pak zázvorovo-citronovo-medové smoothie a řekněte, jak moc se vám chce zítra odjet.

FK covered in black sand

Kromě jídla jsme si tady, stejně jako v Nigerii, užívali možnosti dorozumívat se anglicky, i když je potřeba dodat, že zdejší angličtina je jazykem zcela suveréním, místy jen vzdáleně podobným tomu, kterým se mluví v Británii či Spojených státech. Typickým rysem je zaměnitelnost zdvořilostních frází. Jednoduše – říkejte cokoliv, hlavně ať je to pozitivní. Například na pozdrav „Good morning.“ se vám díky tomu může dostat rozličných odpovědí jako „It’s OK.“ nebo „Okay. Thank you.“ případně „Well done.“ A hlavně je potřeba se u toho usmívat. Nedává to smysl, ale je to milé, no ne?

O to více zarazí nedostatek zdvořilosti zdejších prodavaček, které našinci možná připomenou dobu nedávno minulou. (Tento fenomén nám zatím v Africe neznámý souvisí nejspíše s faktem, že většina obchodů je majetkem státu.) Vodnatýma očima se dívají skrze zákazníka a neslyšně ucedí částku, a to až po x-tém dotazu. Vychovávat personál pekařství, kam chodíme pro bagety ke snídani, se tak stalo naší oblíbenou ranní disciplínou.

V okamžiku, kdy píši tyto řádky jsme již měli být na cestě na sever, ale probudila jsem se s hroznou chutí na nějaký míchaný nápoj s rumem.

Pár slov potěší :