(FK, ed. bob) Sedíc na verandě pět metrů od Guinejského zálivu a popíjejíc Smirnoff Ice přemýšlím, co vám říct o Limbe, městečku rozsypaném podél černých pláží a po zelených kopcích. Asi nejvýstižnější bude zmínit, že nás v domě u moře hostí dva Irové a Angličanka, kteří kdysi podobně jako my cestovali Afrikou a pak se tak nějak rozhodli založit zde počítačovou firmu a zůstat. Na jejich zahradě stojí zaparkované obří auto holandského páru, který také projíždí Afrikou, ale tady se, dalo by se říct, zapomněli, začali pracovat v místním Wild life centru a už je to nějaký ten měsíc, co se jejich truck nepohnul z místa. No a my jsme taky neměli v plánu strávit v tomhle domě čtrnáct dní.

Všechny pozitivní aspekty Limbe hrály proti naší vůli někam se hnout. Město sestavené z jednopatrových britských koloniálních domů není ani malé ani velké, sympaticky rozložené mezi dvěmi řekami, jedním mořem, dvěma kruháči, fotbalovým hřištěm/pastvinou, je zvlněné a svěží. Místní dopravu, rychlou a pohodlnou, obstarávají motorky neustále proudící odněkud někam, na které si mávnete a za 100 CFA na hlavu (čtyři koruny) vás odvezou přesně tam, kam si přejete. Několik kilometrů za Limbe pak najdete kilometry liduprázdných pláží s černým pískem, kde narazíte maximálně na pár rybářských chatrčí. Celá krajina je lemovaná palmovými plantážemi, zelenými k nevíře, banánovníky a mangovníky, díky čemuž jejich šťavnaté plody koupíte za korunu kus. Vítejte v tropech.

Hlavní příčinou našeho prodlení se však, přiznejme si to zcela nepokrytě, stalo jídlo. Po dlouhých měsících rýže s různě červenou omáčkou bychom vášnivě ocenili téměř cokoliv jiného. A když to něco jiného je krevetové soté nebo barakuda, která ještě ráno netušila, že bude naší slastnou večeří, to se pak plány popojet rozplývají s každým soustem. Ulice jsou obsypané bary a nočními podniky, a protože místní dobře ví, že s pitím roste chuť, stojí na „chodnících“ stánky s rybami, které vám šikovná černoška během pár minut vykuchá a ugriluje. Přílohu obvykle tvoří kořen manioku, na pohled velmi podobný dlouhé a široké těstovině, na povrchu oslizlý, uvnitř „al dente“. Bob jej charakterizoval jako snopel, ale jsem si jistá, že jen neocenil jeho neotřelou nasládlou chuť.

Kdo se nerad v přítmí baru probírá rybími kostmi, rozhodně ocení geniální, taktéž masitou, pochutinu k pivu doslova za pár korun. Řeč je o soye, čtyřech až pěti tenkých plátcích hovězího napíchnutých na špejli, které vám chlapík (ženy připravují ryby, muži soyu) profesionálně hodí na kus plotu položeného nad ohněm (mobilní stánky mají oheň v lavoru přivařeném k trakaři) a po upečení posype nakrájenou cibulkou, rajčátkem a zakápne Maggi. Jedna špejle čtyři koruny. Vyvrcholením chuťové sonáty jsou tousty v podání přátelské jihoafričanky a jejího kamerunského muže v restauraci Arne. Nad mistrovským dílem v podobě toustu s camembertem a domácím ananasovým džemem (by) se jeden rozplakal. Dejte si pak zázvorovo-citronovo-medové smoothie a řekněte, jak moc se vám chce zítra odjet.

Kromě jídla jsme si tady, stejně jako v Nigerii, užívali možnosti dorozumívat se anglicky, i když je potřeba dodat, že zdejší angličtina je jazykem zcela suveréním, místy jen vzdáleně podobným tomu, kterým se mluví v Británii či Spojených státech. Typickým rysem je zaměnitelnost zdvořilostních frází. Jednoduše – říkejte cokoliv, hlavně ať je to pozitivní. Například na pozdrav „Good morning.“ se vám díky tomu může dostat rozličných odpovědí jako „It’s OK.“ nebo „Okay. Thank you.“ případně „Well done.“ A hlavně je potřeba se u toho usmívat. Nedává to smysl, ale je to milé, no ne?

O to více zarazí nedostatek zdvořilosti zdejších prodavaček, které našinci možná připomenou dobu nedávno minulou. (Tento fenomén nám zatím v Africe neznámý souvisí nejspíše s faktem, že většina obchodů je majetkem státu.) Vodnatýma očima se dívají skrze zákazníka a neslyšně ucedí částku, a to až po x-tém dotazu. Vychovávat personál pekařství, kam chodíme pro bagety ke snídani, se tak stalo naší oblíbenou ranní disciplínou.

V okamžiku, kdy píši tyto řádky jsme již měli být na cestě na sever, ale probudila jsem se s hroznou chutí na nějaký míchaný nápoj s rumem.